Still Meadow

Zveřejněno · 3 min čtení

Pětiminutový restart pro chvíle úzkosti

Jednoduché kroky podložené výzkumem, když úzkost stoupá: pomalé dýchání, uzemnění přes smysly, pojmenování pocitu a krátká procházka.

Úzkost často přichází v nevhodnou chvíli: před poradou, uprostřed noci, v přeplněném vlaku. V takových okamžicích nám dlouhodobé rady příliš nepomohou. Pomůže něco malého, co můžete udělat hned. Tady je jednoduchý pětiminutový restart. Nepotřebujete žádné vybavení a většinu z toho můžete udělat tak, aby si toho nikdo nevšiml.

Než začnete, jedna důležitá poznámka: tyto kroky mohou pomoci při běžné úzkosti a stresu. Pokud často zažíváte panické ataky nebo úzkost, která vám ztěžuje každodenní život, promluvte si prosím s lékařem nebo terapeutem. Tyto techniky mohou léčbu podpořit, ale nenahrazují ji.

První minuta: všimnout si a pojmenovat

Začněte tím, že si jednoduše všimnete, co se děje. Kde úzkost cítíte v těle? Sevřená hruď, třepotání v žaludku, napjatá ramena, mysl, která závodí?

Pak to vyslovte, potichu nebo polohlasem: „Cítím úzkost." „Tohle jsou starosti." Zní to skoro příliš jednoduše, ale výzkum Matthewa Liebermana a jeho kolegů zjistil, že vyjádření pocitů slovy, čemuž psychologové říkají pojmenování afektu, souviselo se sníženou aktivitou amygdaly, části mozku zapojené do poplachových reakcí. Pojmenování pocitu ho nezažene, ale může trochu ztlumit jeho hlasitost.

Druhá a třetí minuta: zpomalit dech

Teď se obraťte k dechu. Nemusíte nic vynucovat. Jednoduše udělejte dech o něco pomalejší a výdech o něco delší než nádech.

Pomalé dýchání, pod deset nádechů za minutu, souvisí podle systematického přehledu, který vedla Andrea Zaccaro, s vyšší variabilitou srdeční frekvence a posunem směrem k uklidňujícímu systému těla. Klíčem je dlouhý výdech: působí jako jemná brzda nervové soustavy.

Pokud vás počítání napíná, zapomeňte na čísla. Prostě nechte každý výdech být o něco delší a měkčí než ten předchozí.

Čtvrtá minuta: vrátit se ke smyslům

Úzkost táhne mysl do budoucnosti: co se může stát, co se může pokazit. Uzemnění ji vrací do přítomnosti. Běžné cvičení využívá pět smyslů. Jemně si všimněte:

Nemusíte to dělat dokonale. Smyslem je dát pozornosti něco skutečného a bezprostředního, na čem si může odpočinout.

Pátá minuta: pohyb, nebo odpočinek

Skončete malým, laskavým počinem pro své tělo. Pokud můžete, vstaňte a minutu se projděte, ideálně venku nebo k oknu. Jemný pohyb pomáhá tělu spotřebovat část energie, kterou úzkost vytváří. Pokud se hýbat nemůžete, zakrouťte rameny, uvolněte ruce a nechte čelist povolit.

Pak si položte jednu otázku: je něco malého a praktického, co mohu udělat s tím, co mě trápí? Pokud ano, rozhodněte, kdy to uděláte. Pokud ne, připomeňte si, že starost byla vyslyšena a že je v pořádku ji pro tuto chvíli odložit.

Aby to příště šlo snáz

Tyto kroky fungují lépe s praxí, stejně jako sval sílí používáním. Když cvičíte v klidu, je mnohem snazší vzpomenout si na ně, když jste úzkostní. K začátku stačí pár minut denně pomalého dýchání nebo tichého sezení. Postupem času vykazují praktiky meditačního typu ve výzkumu skromné, ale skutečné přínosy pro úzkost, například ve velké metaanalýze z roku 2014, kterou vedl Madhav Goyal.

Může také pomoci mít místo, které vašemu tělu připomíná, jak vypadá klid. Still Meadow byl vytvořen právě pro to: klidná louka, jemné zvuky a měkký hlas, který vás zve k pomalému dechu a odpočinku. Až přijde další chvíle úzkosti, budete cestu zpět znát o něco lépe.

Zdroje

  1. Zaccaro, A., Piarulli, A., Laurino, M., et al. (2018). How breath-control can change your life: A systematic review on psycho-physiological correlates of slow breathing. Frontiers in Human Neuroscience, 12, 353. https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/30245619/
  2. Lieberman, M. D., Eisenberger, N. I., Crockett, M. J., et al. (2007). Putting feelings into words: Affect labeling disrupts amygdala activity in response to affective stimuli. Psychological Science, 18(5), 421–428.
  3. Goyal, M., Singh, S., Sibinga, E. M. S., et al. (2014). Meditation programs for psychological stress and well-being: A systematic review and meta-analysis. JAMA Internal Medicine, 174(3), 357–368.